Je to už hrozně dávno kdy naposledy cítila takový klid. Něco jako klid před bouří, před tím než se stane něco hrozného jen s rozdílem že se ničeho nebála...tedy už se ničeho nebála. Bylo jí vše jedno, na ničem už jí nezáleželo. Jak by taky mohlo když ztratila nejcenější co se ztratit dá.
Uklidňuje jí pohled na všechny ty květiny které tu každý den přibývají, na kameny ve kterých jsou vytesána jména, na sochy, na stromy obrostlé břečťanem, na keře, na ty milióny světýlek co tu v noci svítí.
Baví jí chodit cestičkami mezi těmi kameny a číst jména do nich vytasaná, baví jí sbírat květiny, vázat z nich věnce nebo veliké kytice a pak je házet do nedalekého potoka. Baví jí ležet pod stromem a skrz větve sledovat sluneční paprsky dopadající na letní trávu s květy pampelišek.
Jediné co jí na tomhle místě vadí jsou lidé. Nechodí sem často a naštěstí tu dlouho nezůstávají, ale i tak jí připadá jako kdyby jí tu narušovaly soukromí...vždyť je to její domov! Má tu svojí lásku, to jediné, co ještě má a proto odsud nikdy neodejde...
I dnešní den pobíhá pro trávě, sbírá květiny, hází je do řeky, zpívá si. Je šťastná, ikdyž většina lidí toto štěstí odsuzuje. Jenže nikdo jí tuhle zábavu vzít nemůže. Nikdo!
Dneska je opravdu krásný den, nikdo z lidí se ještě neobjevil, proto si v klidu může povídat se svojí láskou a u toho si do vlasů vplétat kvítí z jeho hrobu...a tančit...
Uklidňuje jí pohled na všechny ty květiny které tu každý den přibývají, na kameny ve kterých jsou vytesána jména, na sochy, na stromy obrostlé břečťanem, na keře, na ty milióny světýlek co tu v noci svítí.
Baví jí chodit cestičkami mezi těmi kameny a číst jména do nich vytasaná, baví jí sbírat květiny, vázat z nich věnce nebo veliké kytice a pak je házet do nedalekého potoka. Baví jí ležet pod stromem a skrz větve sledovat sluneční paprsky dopadající na letní trávu s květy pampelišek.
Jediné co jí na tomhle místě vadí jsou lidé. Nechodí sem často a naštěstí tu dlouho nezůstávají, ale i tak jí připadá jako kdyby jí tu narušovaly soukromí...vždyť je to její domov! Má tu svojí lásku, to jediné, co ještě má a proto odsud nikdy neodejde...
I dnešní den pobíhá pro trávě, sbírá květiny, hází je do řeky, zpívá si. Je šťastná, ikdyž většina lidí toto štěstí odsuzuje. Jenže nikdo jí tuhle zábavu vzít nemůže. Nikdo!
Dneska je opravdu krásný den, nikdo z lidí se ještě neobjevil, proto si v klidu může povídat se svojí láskou a u toho si do vlasů vplétat kvítí z jeho hrobu...a tančit...