Dneska jsem měl perný den. Samá lítání a na svačinu nemám čas. Kručí mi v žaludku, když si vzpomenu že doma na mě čekáš. Určitě nehybně ležíš v pytlíku a dusíš se. Myslíš na mě až tě osvobodím. Když přijdu domu, cítím tvojí vůni. Jak jdu do kuchyně, cítím tě víc a víc. Vůně tvého kulatého těla mě rajcuje tak, že se musím napřed svléknout. To už tě však držím v ruce, vysvobodil sem tě ze zajetí pytlíku. Je čas začít. Podívám se na tvojí dírku a kousnu… ale co to? Fuj jsi plný čokolády, hnusný koblížek!
:o)))