| Láska je jak semínko zaváté větrem do dáli. Někdy se uchytne někdy také ne. Když už se uchytne na místě neznámém, vyklíčí, vzroste v krásný strom. Poprvé rozkvete drobnými kvítky a ukáže se v celé kráse. A plody svými radost přinese. Leckoho zaskočí, jiného potěší. Mnohým štěstí přinese. Ač vítr ji ohýbá, Přes nepřízně osudu. Roste a sílí, stává se nezměrnou. Kdo toto nepozná za život svůj. Nežil jen přežíval, čekal konec svých dnů. Svůj život promarnil, zbytečně žil? Snad on, snad bůh, to ví? Kdo zná odpověď, na tuto otázku. Jež byla již mnohokrát vyslovena. Nikdy však nezodpovězena. Má smysl žít bez lásky, na tomto světě? |
Dobré (kdyžtak byla ne bila)