Stěny domů šedé, kde hemží se to stíny,
kde potemnělé kreatury vylézají z hlíny,
kde skrytý pavouk pod okapem na svou kořist číhá,
a den po dni neúprosně, však pomalu ubíhá.
Tam světlo svícnů v kapli svítí,
tam na betonu roste kvítí.
Ať milenec či krutý vrah,
zde každý rozpadne se v prach.
Tam, kde kříže vzhůru z prachu trčí,
se vetchá žena v slzách krčí,
a starý pes si s kostí hraje,
a vlajka s lebkou větrem vlaje.
Už kolem hrobů prochází se černých mužů průvod,
jeden za druhým se plouží, k pláči mají důvod.
Potom nebe zakryje se bouřlivými mraky,
když průvod mužů utrápeně k zemi sklopí zraky.
A jak celý dav se dolů k zemi dívá,
plačící muž v popředí tak smutnou píseň zpívá:
"Černé jsou myšlenky proudící mojí hlavou,
jak mrtvé tělo v řece mojí myslí plavou,
co neznají počátku a neznají cíle,
však našemu příteli přišla jeho chvíle.
Nejsi s námi na zemi víc, duše tvoje do nebe,
naše píseň zazněla jen, náš příteli, pro tebe."
Teď otázka v davu vládne, kam duše jeho doletí,
dočká-li se boží spásy, či pekelného prokletí.
A pohřeb věrně doprovází krákající vrány,
když ze hřbitova dav odchází skrz železné brány.
…
Rok se opět s rokem sešel,
a bledý měsíc k nebi vzešel,
my stojíme tu jak jsme stáli,
a starý hrobař čeká v dáli.
Už starou rakev k davu nese,
novou píseň naučte se!
"Pod kámen tě uložíme,
na vrch trní položíme.
Životy jsi jiným vzal,
abys toho litoval.
Byl jsi vrah a proto tě,
odsuzujem k temnotě!"
kde potemnělé kreatury vylézají z hlíny,
kde skrytý pavouk pod okapem na svou kořist číhá,
a den po dni neúprosně, však pomalu ubíhá.
Tam světlo svícnů v kapli svítí,
tam na betonu roste kvítí.
Ať milenec či krutý vrah,
zde každý rozpadne se v prach.
Tam, kde kříže vzhůru z prachu trčí,
se vetchá žena v slzách krčí,
a starý pes si s kostí hraje,
a vlajka s lebkou větrem vlaje.
Už kolem hrobů prochází se černých mužů průvod,
jeden za druhým se plouží, k pláči mají důvod.
Potom nebe zakryje se bouřlivými mraky,
když průvod mužů utrápeně k zemi sklopí zraky.
A jak celý dav se dolů k zemi dívá,
plačící muž v popředí tak smutnou píseň zpívá:
"Černé jsou myšlenky proudící mojí hlavou,
jak mrtvé tělo v řece mojí myslí plavou,
co neznají počátku a neznají cíle,
však našemu příteli přišla jeho chvíle.
Nejsi s námi na zemi víc, duše tvoje do nebe,
naše píseň zazněla jen, náš příteli, pro tebe."
Teď otázka v davu vládne, kam duše jeho doletí,
dočká-li se boží spásy, či pekelného prokletí.
A pohřeb věrně doprovází krákající vrány,
když ze hřbitova dav odchází skrz železné brány.
…
Rok se opět s rokem sešel,
a bledý měsíc k nebi vzešel,
my stojíme tu jak jsme stáli,
a starý hrobař čeká v dáli.
Už starou rakev k davu nese,
novou píseň naučte se!
"Pod kámen tě uložíme,
na vrch trní položíme.
Životy jsi jiným vzal,
abys toho litoval.
Byl jsi vrah a proto tě,
odsuzujem k temnotě!"
tak timhle sis ziskala mou prizen...naprosto uchvatne