close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Když je člověk nešťastný, bolí ho i smích..

Pomocník na smrt

25. února 2007 v 19:14 | neznámý |  Povídky
Žiletka jemně, ale opravdu velice jemně pohladila zápěstní žíly. Tak jemně, že ten dotek nebyl skoro cítit. Chlapec tiše polkl a sledoval své třesoucí se ruce. "To nezvládnu," řekl nahlas, znělo to tak hlasitě, že se skoro vylekal. Dlaždice koupelny odrážely zvuk jeho hlasu dokonale. Tak realisticky. Chlapec se zachvěl, vždyť mu bylo sotva šestnáct. Zavrtěl hlavou, aby si pročistil myšlenky. Proč to vlastně dělá? Všechno se na něj hroutí. Všechno na něj padá a on se bojí, že to nezvládne. "Pomozte mi někdo umřít." Zašeptal.
"Opravdu?" koupelna byla najednou moc malá. Chlapec se choulil vedle sprchového koutu, ale z toho teď vyšel podivný chlapík. Postavil se před chlapce a ten mohl dokonale zhlédnout jeho černý oblek šitý ve stylu fraku, jemuž se v kapsičce u sametově bílého knoflíku houpala rudá růže. Vypadal mladě, tak na dvacet pět až třicet let. Chlapec se nelekl. Jenom se mdle usmál.
"Dobrý den," Muž vykulil oči.
"Apatie ti zatemnila mozek! Všichni jsou zděšení když se zjevím," Chlapec se začal hystericky smát.
"Haha, zděšení.....hm. Pomůžete mi?"
"Proto jsem tady. Říkají mi Pomocník na smrt,"
"Aha a vy mi pomůžete?"
"Ano,"
Chlapec se zazubil. Natáhl k muži obnažené předloktí a podával mu žiletku s němou prosbou v očích. "Ty už vážně nemůžeš jinak," zamumlal si pro sebe Pomocník. Se smrtelně vážným výrazem od něj přijal žiletku. Chvíli si jí držel před očima. "Nezabil jsem jich moc. Budeš přesně desátý. Všichni, skoro všichni, si to rozmysleli." Chlapec na něj zíral, neschopen slova, neschopen pohybu.
"Zabij mne, prosím," rty se mu rozklepaly. Z jejich prokousané kůže už moc nezbylo. "Honem," třásl se jako feťák čekající na drogu. Na ruce, jejíž nehty si teď okusoval až do krve, měl nespočet jizev. Zahojených i čerstvých. Tomu chlapci nebylo pomoci. "Ať to nebolí, už mám bolesti po krk,"
"Vím jaké to je," utrhl se na něj pomocník. Váhal. Ale pak si jeho ruku přitáhl blíž k sobě. Chlapec vykřikl. V rameni mu křuplo. A pak mu žiletka zajela poprvé pod kůži. Bolest to byla nesnesitelná. Chlapec k sobě tiskl čelisti co nejvíc to šlo, ale přeci jenom mu občas vyklouzlo tiché zaúpění. Z očí mu po proudech kanuly slzy.
Pomocník mu s tichým vrčením přidělával další a další šrámy. Krve kolem stříkalo hodně. Pulsující tepna vystoupla a prosila Pomocníka o ukončení nebohého života. Zaváhal. Jen na něm závisí to utrpení. Jen on bude zodpovědný za smrt. Podíval se chlapci do obličeje. Byla to zkroucená grimasa nekonečné bolesti, po tvářích tekly slzy. Takovou bolest neviděl už dlouho. Napřáhl se a pak už jen sledoval tepnu jak bije z posledního. Pak se zastavila úplně. Krvavý kus tkáně. Chlapec se uvolnil, dokonce se usmál. "Dě-..." pod zavřenými víčky prosvítal vděk.
"Nemáš zač," pronesl do ticha k zhroucenému tělu Pomocník. Otřel si kapku krve z černého rukávu. Narovnal růži. Odhodil žiletku do louže čiré krve. A zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama