Váhám nad volbou slov
a prsty se dotýkají klávesnice.
Napadá mě, že život je lov,
kdy zvěř propadá panice.
Každý z nás je lovcem a zároveň kořistí,
držíme zbraň a běžíme.
Kdo to na nás míří pěstí?
Raději se neotáčíme.
Tak si vylíváme svá zklamání
a jiný odnese naši závislost
kterou je touha oplácet, tak vážení,
není čas na to, aby jsme si přiznali všichni svou hloupost?
a prsty se dotýkají klávesnice.
Napadá mě, že život je lov,
kdy zvěř propadá panice.
Každý z nás je lovcem a zároveň kořistí,
držíme zbraň a běžíme.
Kdo to na nás míří pěstí?
Raději se neotáčíme.
Tak si vylíváme svá zklamání
a jiný odnese naši závislost
kterou je touha oplácet, tak vážení,
není čas na to, aby jsme si přiznali všichni svou hloupost?